MorčeHlodavci a králíci - 1.díl

Tak tu máme březen a s ním Vám přinášíme první ze série povídání o našich společnících, a to o hlodavcích a jejich příbuzných.

Hlodavci a králíci jsou asi nejpočetněji zastoupenou skupinou v našich domácnostech, díky své milé povaze a nenáročnosti chov. I při tom musíme splnit pár základních podmínek. Jedna z nich je zvolit toto správného kamaráda.

Zde máme pár zástupců:

Asi nejčastěji se v našich klecích objevuje morče domácí (Cavia aperea porcellus), pocházející z Jižní Ameriky. Toto milé a snadno ochočitelné zvíře patří mezi nejjednodušeji chované zástupce hlodavců a vyznačuje se velmi pestrou paletou barev i textur srsti. Od krátkosrstých hladkých morčat až po dlouhosrsté, rexe, ba dokonce morčátka bez srsti, takzvaná skinny a obří Cuy morčata, vážící až 2 kg. Dožívají se v průměru 5-7 let.

Také setkáváme se zástupci křečků (džungarský, zlatý). Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) je klidnější a větší druh, křeček džungarský (Phodopus sungorus) je menší a živější. Oba dva zástupci se vyskytují v zajímavých barevných variacích. Jsou to zvířátka soumračná až noční. Další, méně běžné druhy, jsou například křeček Roborowského (Phodopus Roborowski), křeček Campbellův (Phodopus campbelli). Dožívají se v průměru 2 let.

kralikMezi větší obyvatele domácích příbytků patří králíci (Oryctolagus cuniculus f. Domesticus), kteří se řadí do čeledi zajícovití (ne mezi hlodavce). Toto akční zvířátko potřebuje více životního prostoru, proto musíme počítat s tím, že pouze klec mu stačit nebude a občas mu budeme muset propůjčit na proběhnutí i náš byt. Opět se vyskytuje v nepřeberném množství barev, velikostí (zakrslý, standardní), druhů srsti a délky uší, svého favorita si jistě vybere každý. Dožívají se 5-9- let.

Mezi nejinteligentnější hlodavce se bezesporu řadí potkan obecný (Rattus norvegicus), u kterého se díky jeho pověsti a vzezření setkáváme se dvěma názory, jednomu se líbí a druhému vůbec. Jako domácí mazlíček je ovšem jeden z nejoblíbenějších, právě díky jeho chytrosti a nevšednímu vzhledu. Je to zvíře velmi kontaktní a schopné úzce se navázat na svého pána. Samozřejmostí jsou opět různé barvy od bílé přes modrou, béžovou až po uhlově černou, stejně tak si můžeme vybrat ze dvou variant uší, standard a dumbo, potkánky bez srsti, zakrslé (dwarf) a mnoho dalšího. Dožívají se 2-3 let.

myš domácíV těsném závěsu za nimi jsou myši domácí (Mus musculus). Jde o malé, velmi chytré a vynalézavé hlodavce, nejspokojenější ve skupinkách. Myš je opět schopna se velmi lehce ochočit a užívat si přítomnosti svého lidského společníka. Stejně tak jako u potkana musíme ale v případě chovu ve skupině počítat s bezproblémovým a častým rozmnožováním. Oba dva druhy se díky tomu využívají jako laboratorní zvířata. Průměrný věk je 2 roky.

Pískomil (Meriones ), název, ze kterého můžeme velmi snadno vyvodit, odkud toto malé a živé zvířátko pochází. Jeho domovem jsou pouště v Číně a Mongolsku. Jsou to soumračná až noční zvířata, žijící ve skupinkách v norách, proto je dobré jim tomuto způsobu života upravit jejich klec, jedině tak může nádherně vyniknout jejich výrazné sociální chování a umění staveb pelíšků. Mezi druhy pískomilů patří pískomil mongolský, tlustoocasý, jižní.

Pískomilovi podobný, ale větší, je osmák degu (Octodon degus), pocházející z Chile. Zviřátko milé, vhodné k držení minimálně po dvou, je pro svoji neagresivní povahu velmi oblíbené. Mezi jejich zvláštnost patří, že trpí přirozenou cukrovkou, proto se používají jako modelové organismy při výzkumu cukrovky. Jejich ostré zoubky si snadno poradí i s odolnějším vybavením klecí.

Blue velvet (modrý samet), i tak se dá nazvat další z výčtu našich společníků, činčila vlnatá (Chinchilla lanigera ). Tento středně velký hlodavec vyniká svou velmi jemnou a hustou srstí v mnoha odstínech, od bílé až po černou. Pro nás je ůležitý fakt, že jde o aktivní a nenáročné zvíře vhodné i pro citlivější jedince díky textuře srsti. Jediné, co je potřeba pro chov činčil splnit, je prostorná ubikace a možnost koupelí v jemném písku, kterým si udržují srst v čistotě. Pochází z úpatí And, kde byla již skoro vyhubena. Zvláštní pozor je u nich potřeba dát na přerůstající stoličky.

Mezi méně obvyklé druhy v chovu, vyžadující už určitá specifika, patří tarbík egyptský (Jaculus jaculus ), myška drobná (Micromys minutus ) a velmi ojediněle se můžeme setkat i s největším hlodavcem, kapybarou (Hydrochoerus hydrochaeris ).

Hodí se i pro mě...?

KlukObecně lze říci, že hlodavci jsou vhodní pro každého člověka, který je schopný přijmout zodpovědnost za živého tvora, ovšem někteří více a jiní méně.

Začněme od našich nejmenších. Pro nejmladší děti, řekněme od tří let věku, kdy už jsou schopni relativně kontrolovat sílu stisku, bychom jako nejvhodnějšího domácího mazlíčka volili morče. Morčata jsou po ochočení ( toto by musel zastoupit rodič) velmi klidná a kontaktní zvířátka, která vydrží sedět na klíně a nechat se krmit salátem. V úvahu může připadnout i králík, který je však už větší a také silnější, odraz od klína dlouhými drápy je více než nepříjemný, ale za účasti zodpovědných rodičů může být i on součástí dětského pokojíčku.

Pro děti starší můžeme již zvolit například křečka, který je rychlejší a občas nejde daleko pro kousnutí, pro větší děti však může být zajímavým společníkem. Pouze je u něj potřeba počítat s tím, že se jedná o zvíře soumračné a noční, proto se nedoporučuje jeho umístění v dětském pokoji na noc, velmi rádi přemisťují vybavení své klece.
:-)

Potkani a myši jsou vděčnými chovanci, na kterých i začátečník může užít radost z vydařeného odchovu a postupného socializování vlastních generací. Proto je velmi často volí děti školou povinné i dospělí, jelikož překvapení z barevných kombinací, možnost pozorovat růst a výchovu mladých, to jsou velmi zajímavé věci pro člověka jakéhokoli věku. Potkan je schopný naučit se pár jednoduchých triků, včetně přiběhnutí na zavolání.

Mějte na paměti, že pokud pořizujete zvíře menším dětem, stejně většina starostí bude na Vás, takže pokud s pořízením nesouhlasí celá rodina, ještě bych doporučila vše jednou zvážit.

morče

Kdo nemá tolik času, může volit zvířátka chovaná ve skupině. Při vytvoření vhodných podmínek je chov pískomilů či drobných myšek velmi atraktivní a blahodárně působící na nervy. Ubikace se dají také vhodně zakomponovat do interiéru v podobě na míru vyráběných terárií. V tomto případě jsou zásahy člověka co nejméně časté a zvířátka si vytvoří svojí skupinovou hierarchii a můžeme je pozorovat v prostředí vzdáleně připomínající jejich přirozený domov.Pro starší lidi se opět velmi dobře hodí morčátko či králík. Není hezčí pocit, než mít večer při sledování pořadu v televizi schouleného na klíně králíčka. Péči o ně zvládne opravdu každý.

 

Při výběru vhodného zvířátka je ale nejdůležitější zvolit zodpovědný přístup, zvážit své možnosti, jak prostorové tak časové a vhodné místo, kde zvířátko opatřit. Velmi důležité je také při nákupu s prodavači komunikovat, sdělit jim, pro koho zvířátko pořizujete, zda už doma nějaké máte, zda jezdíte na dovolené a jiné skutečnosti, které mohou výběr nasměrovat tím správným směrem, na jehož konci je spokojený majitel i chovanec.

Všechny rady zde udílené pochází z našich soukromých zkušeností a nedají se globalizovat, jelikož každé zvíře je originál a všechny zákonitosti pro něj platit nemusí. Proto je dobré si nejprve zjistit co nejvíce informací, ale to neplatí jen při pořízení hlodavce, ale při pořízení jakéhokoliv živého tvora. Mějte na paměti, že bude součástí vašeho života na pár dalších let.

 


Vážení příznivci domácích mazlíčků,

máme zde druhou část našeho povídání o hlodavcích. Dnes se budeme věnovat podmínkám chovu, ochočování, velikostí ubikace, vybavení a potravě.

Nejprve se zaměříme na velikost chovného zařízení. Primárně by se měla odvíjet od zvoleného druhu zvířete, jeho pohybových nároků a množství chovaných jedinců. Nechceme zde vypisovat velikosti klecí v centimetrech, nikdy se nedá říct, který rozměr by byl optimální, jelikož ve volné přírodě se pohybují na neohraničeném prostoru.

Při výběru vhodné klece pro našeho svěřence musíme nejprve určit vhodné místo v bytě. Mělo by splňovat pár základních požadavků: být ve světlé a dobře větratelné místnosti, ale ne v dosahu přímého slunce, nestát v průvanu, zároveň být na místě, které je pro nás dobře přístupné a nejlépe v místnosti, kde nikdo nespí, jelikož většina hlodavců umí být přes noc hlučná. Určitě neumisťujeme vedle televize, rádia nebo domácích spotřebičů, jelikož zvířata mají mnohem citlivější sluch než lidé.

Pokud máme vybrané místo, pečlivě si ho změříme a tento údaj pro nás bude výchozí pro výběr.

Vždy se snažíme poskytnout tu největší možnou plochu, aby mělo zvířátko dostatek pohybu, takže se nebudeme snažit umístit králíka do klece pro křečka, nám by se také nelíbilo strávit celý život zavření v koupelně.

A teď už k uspořádáním jednotlivých klecí. Pro králíky a morčata budeme volit klece s co největší plochou dna se snadným vrchním nebo bočním přístupem, oba druhy určitě ocení občasné proběhnutí po bytě, proto budeme hledat klec s možností snadného vyskočení. Nepatří mezi zdatné šplhavce, proto stačí klec bez pater. Mezi základní vybavení patří miska na zrní, nejlépe z kameniny nebo hliněná, plastové jsou často terčem okusování a to platí pro všechny hlodavce. Důležitá je dostatečně velká napaječka, aby v ní vydržely zásoby vody i na víkend, když bychom byli nuceni našeho svěřence nechat doma, velmi praktické jsou jesličky na seno, nedochází k jeho pošlapání a znečištění. Určitě ocení i domeček popřípadě jinou skrýš. Při výběru se zaměříme spíše na ty s plochou střechou, která je s oblibou využívána jako rozhledna.

Další skupinou, které se budeme věnovat, jsou křečci. Křeček zlatý i džungarský patří mezi akrobaty, proto se zaměříme na klece vyšší, nejlépe s patrem a prolézačkami. Důležité je, aby klec byla opět dobře přístupná do všech pater. Vybavení klece zvolíme stejné jako u morčat a králíků s tím rozdílem, že přidáme pár ruliček od toaletního papíru na kousání, kokosovou skořápku a různé žebříčky. Můžeme použít speciální vystýlku z bavlníkové vaty pro hlodavce, ze které si velmi rádi tvoří útulné pelíšky na svůj denní spánek. Dobrým doplňkem je i běhací kolečko. Velmi obdobnou klec můžeme použít i pro myšky. U všech menších obyvatel musíme mít na paměti, že jsou schopní protáhnout se i malými škvírkami, proto vybíráme klec s malými mezerami v pletivu.

Pro dalšího nájemníka, potkana, budeme pořizovat klec poměrně velkou, vyšší než širší, velmi rozmanitou a členitou. Řadí se mezi velmi inteligentní tvory, proto je tomu potřeba přizpůsobit i vybavení. Do klece nainstalujeme několik pater, dobré je použít závěsné hamaky, vypadají jako malá vysutá lůžka, ve kterých potkani s oblibou odpočívají. Klec vybavíme žebříky a klacíky na lezení (nejlépe z ovocných stromů), jutovými lany a dalšími zajímavými překážkami. Materiály volíme odolné a snadno omyvatelné. Dobré je vybavení obměňovat a tím potkánkovi vytvářet nové podněty.

Podobnou klec využijeme i pro osmáky a činčily, pouze s tím, že u osmáka se více zaměříme na dřevěné vybavení klece a přírodnější doplňky a obohatíme jí o misku s pískem na koupání. Velikost můžeme zachovat stejnou.

Pro pískomily, pokud je chceme pozorovat v trochu přirozeném prostředí, zvolíme akvárium s hlubokou podestýlkou a upřednostníme chov ve skupině. Jsou to velmi kontaktní a sociální zvířata, kteří nám dají nahlédnout do své skupiny v domácím prostředí. Velmi ocení misku s pískem na koupání, dřevěné klacíky na ohryz, domečky na schovávání a ruličky od toaletního papíru na rozkousání.

Pokud toužíme po troše divočiny v obýváku, zvolíme jako chovance například myšku drobnou, pro kterou zařídíme skleněné terárium, vyšší než širší, které vybavíme rákosím a větvičkami. Ve volné přírodě žijí na loukách ve vlhkých místech porostlých rákosím a svá hnízda si staví ve výškách. Pokud budeme mít štěstí, může se to doma také povést. Musíme jim ale poskytnout dostatek hnízdního materiálu. V jejich případě je potřeba dát pozor i na potravní specializaci a až jednu třetinu krmné dávky musí tvořit hmyz.

Co se týká podestýlky, mezi nejčastěji používané patří piliny, i když se u nich bohužel často setkáváme s projevy alergie jak u zvířat, tak u lidí. Mezi modernější a praktičtější podestýlky patří dřevěné peletky, Asan (savá buničina), který je velmi vhodný díky vysoké absorpci, uzamčení pachu a zabraňuje otlakům, popřípadě kukuřičná podestýlka. Vždy si nejprve vyzkoušíme několik typů a poté zvolíme ten nejvhodnější.

Jako dalšímu bodu se budeme věnovat potravě. V dnešní době jsou v prodeji kompletní vyvážená krmiva pro všechny druhy doma chovaných hlodavců. Jsou vyráběna na základě studií a podle přísných norem, proto bych nedoporučovala krmit doma namíchanými směsmi. V nabídce jsou jak základní řady, tak řady speciální obohacené o vitamíny.

Spíše se zaměříme na potravní specifika. U osmáků se díky jejich přirozené cukrovce vyvarujeme cukrů a podáváme odlehčená krmiva vyráběná přímo pro ně. Dají se také s úspěchem použít u pískomilů. Morče si jako jediné zvíře spolu s opicemi a člověkem nedokáže syntetizovat vitamín C, proto se při skladbě krmné dávky budeme soustředit, aby obsahovala hodně ovoce a zeleniny.

U potkanů a myší budeme občas podávat kousky sýra, kočičí granule a konzervy a samozřejmě ovoce a zeleninu, králíkům a morčatům obohatíme krmení o suchý chléb, který zamezí přerůstání zubů a pomůže při jejich obrušování, jsou sklovinou pokryté pouze na přední straně.

Důležité je při zkoušení nového druhu stravy začínat vždy po malých dávkách, abychom předešli průjmům.

Pokud splníme všechny body, které jsme probrali, vybereme to pravé zvířátko, zabezpečíme mu dostatečně velkou klec, připravíme vhodnou stravu a znova si zhodnotíme, zda jsme schopni se o něj postarat ve všech aspektech, už nám nic nebrání v tom, abychom si ho přinesli domů. Vždy se snažíme vybrat prokazatelně mladé a zdravé jedince. Pří výběru se zaměříme na to, zda má jasné oči, neteče mu z nosu, prohlédneme mu uši, srst, zda nemá parazity a zkontrolujeme okolí konečníku, abychom odhalili případný průjem. Pokud kontrola dopadla dobře, můžeme si zvířátko nejlépe už v předem připravené přepravce odnést domů.

Zde začíná podstatná část našeho soužití, a to ochočování. Zvířátku necháme první dva až tři dny na rozkoukání. Poté začneme pomalu zvykat na naši ruku, podáváme oblíbenou potravu a vyvarujeme se prudkých pohybů. Bude to jistě nějakou dobu trvat, ale pokud vytrváme, získáme mazlivého společníka.

Na závěr bych Vás za zvířátka ráda ještě jednou porosila, abyste jejich pořízení zvážili ze všech stran a aby souhlasila celá rodina. Jen tak si můžeme doma užívat spokojeného parťáka.

Pokud i Vás zaujala možnost si malého společníka pořídit, velmi rádi zodpovíme Vaše dotazy a pomůžeme vybrat toho nejlepšího svěřence, správnou klec, vhodnou podestýlku a stravu, doplňky do ubikace a probrat všechna úskalí chovu.

Přejeme Vám hodně zdaru v chovu a doufáme, že jsme trochu pomohli objasnit základní problematiku chovu nejrozšířenější skupiny zvířat v našich domácnostech.

Autor: Martina Weigertová, pobočka Suchomelská

 

 

 

 

 

Zajímavé produkty

    • Naviják RedArc Tuff-Body W/S 10.000
    • Napáječka na cesty
    • Pinzeta na klíšťata

Server Error

Server Error

We're sorry! The server encountered an internal error and was unable to complete your request. Please try again later.

error 500